tag:blogger.com,1999:blog-59823159283506227682023-11-15T07:00:55.009-08:00Pero Matky TerezyTereza Fišerováhttp://www.blogger.com/profile/04743173881622787630noreply@blogger.comBlogger2125tag:blogger.com,1999:blog-5982315928350622768.post-83712755662242760842012-10-09T11:38:00.002-07:002012-10-14T03:35:12.975-07:00Blog 2<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Druhý blog by měl být zřejmě o něco lepší, než ten první. A
třetí zase lepší, než druhý. O upgrade verzi „třetí versus první“ ani nemluvě. Když
si po měsíci čtu ten svůj první (viz o patro níž, ale klidně si šetřete lejtka na kolo), neměl by být problém, aby lepší byl každý další. Každý další,
který bude následovat po tom dnešním ovšem, protože dneska to na Nobelovku taky
asi ještě nebude. Jenže na mě zrovna padla psací nálada a když jste to přežili
minule, dneska vás to taky nezabije. A co nezabije, to posílí, takže vám navíc prokazuju službu. A dneska to o aspiraci na zmíněnou cenu
nebude hlavně proto, že jsem pekelně unavená a zbitá po tréninku. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">A o tom to dneska právě bude. O mojí nový lásce jménem
pole-dance. Než budu pokračovat, tak ten název pro neznalé počeštím – tanec u
tyče. Ne tanec po poli, jak si myslel jeden můj (taky novej) kámoš, že prý
jestli takhle přivoláváme kvalitní úrodu na příští rok, haha…No, když už jsem u
toho, vážně by mě dost zajímalo, kolik z vás ví, co přesně si pod tím
představit (a trošku mě štve, že se to vlastně nedozvim). A slovem „vás“
neoznačuju svoje kamarády, rodinu nebo kolegy z práce – těm všem totiž
mojí novou vášeň servíruju ve více či méně pravidelných dávkách. Nikdo neunikne
tomu, aby mi nepochválil nebo nelajknul nový fotky, zrovna tak všechny kolem
neustále obtěžuju tím, aby mi osahávali a následně obdivovali rýsující se
bicepsy, tricepsy, delty, křídla, stehna, lýtka… Takže chlapi, vy, kdo se teď
těšíte, že začnu popisovat, jak to chodí v pražských strip-barech, tak
čtěte dál jenom v případě, že jste ochotný přijmout fakt, že pole-dance je především regulérní a docela náročnej sport. Aspoň tak ho vnímám já. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11pt;">Erotika a
smyslnost tu samozřejmě svojí roli hrají (aspoň u vybraných jedinců. No, úplně upřímně, holky, který to fakt uměj, jsou u toho vlastně sexy víc než dost...). Kdyby kvůli ničemu jinýmu, tak už jen
proto, že nebýváme moc oblečený, ale na
plovárně toho většinou zahlídnete víc. Ono totiž jaksi nejde viset za nohu, ruku,
břicho, pas, když jste po uši zabalený v zimních hadrech, i kdyby byly
stokrát máchaný v nějakým barevným zázraku, po kterým jsou mega hebký na
dotek.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Osobně jsem ještě v začátečnicích. Podle našich osnov
(ano, máme osnovy!) do nich patří celý první rok. Do jeho konce mi zbývá pár
lekcí a pak hurá do pokročilých! A až v nich budu dostatečně dlouho,
chystám se vás, kdo o to budete stát, o tom, co píšu, přesvědčit na
vlastní oči. Třeba na nějaký soutěži, protože i v pole-dance se pořádají mistrovství. A pozor - chceme taky na Olympiádu! </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Zatím makám. Ještě ne tolik, kolik je třeba, chce to tyč domů.
Zbývá došetřit kačky a přesvědčit bytnou, že nová podlaha a následně díry v
nový podlaze, jsou to jediný, co jejímu bytu chybí k dokonalosti a mně ke
štěstí. Vytvořila jsem si na tomhle druhu pohybu už totiž těžkou závislost.
Každej další trénink mi sice přinese další a další modřiny a spáleniny na
dalších a dalších částech těla, najednou bolí svaly, o kterých jsem doteď
neměla ani ponětí, že vůbec existujou. O vedlejších efektech, jako je pozvolné
přecházení z velikosti XS na velikost M, popraskaná kůže na stehnech i švy
na oblíbených tričkách, celkem bolestivý strečinkový lekce, vytetovaná
old-schoolová vlaštovka na ruce, která víc, než jako pták, začíná vypadat jako
Pinocchio s vypitým panděrem… Kdyby mně, někomu se sklony k poruchám
příjmu potravy, pro koho ještě před dvěma roky znamenala postava Twiggy ideál
ženský krásy (no dobře, teď možná trochu nadsazuju, pravda je, že naopak kolem
puberty pro mne vzor byla americká fitness šampionka Cory Everson…hmmm... kde je konec mojí kulturistický kariéry?), řekl, že
tohle všechno jednou podstoupim dobrovolně, doporučím mu, ať si skočí na
ošetřovnu a nechá si na to něco hodně silnýho píchnout. Ale víte co? Je mi to šumák! Nikdy mě
nic nebavilo víc, na kila navíc kašlu, vyváží je </span><span style="font-family: Arial; font-size: 15px; text-indent: 35.4pt;">mrtě endorfinů a sakra dobrej pocit, když se zase něco novýho naučim a o další cenťák překonám, takže to </span><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; text-indent: 35.4pt;">hodlám dotáhnout tak daleko, jak jen to půjde! Bude to
ještě chvilku trvat, tak jen doufám, že dosavadní zájem z okruhu mých známých o
veřejný pole-dance taneček nepomine, </span><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; text-indent: 35.4pt;">i kdyby už
měl mít přívlastek „geronto“… A stát se lektorkou pole-dance? Tak to je
momentálně první věc na mým wish listu. Držte mi palce!</span><br />
<span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; text-indent: 35.4pt;">P.S. Kdybyste chtěli vědět ještě víc, můžete zabrousit třeba na stránky našeho studia <a href="http://www.firefly-poledance.cz/">http://www.firefly-poledance.cz/</a></span></div>
Tereza Fišerováhttp://www.blogger.com/profile/04743173881622787630noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5982315928350622768.post-57261611218563471852012-09-09T05:48:00.003-07:002012-10-13T16:24:26.037-07:00Blog 1<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Tak je to tady. Dneska je mi <st1:metricconverter productid="35 a" w:st="on">35 a</st1:metricconverter> postuju svůj první blog. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Krapet si teď teda dovolím zabilancovat a zaslibovat. Proč
by to měl totiž člověk vlastně dělat v kocovinovýho mlze hustý tak, že by
se nedala ani krájet, zrovna 1.ledna? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">No a taky chci
nějak, řekněme originálně, zareagovat všem, kdo mi dneska popřejou, takže tady
je moje „díky bartrem“. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Pětatřicítka na krku je prý zlom. A já se nějak ne a ne
zbavit pocitu, že při mým způsobu života a díky mojí práci, což jde, pokud máte na krku rockáč, tak nějak ruku v ruce, mě dost možná tohle číslo zrovna láme přesně do
jeho druhý půlky. A i kdyby ne, mám stejně nejvyšší čas na… hm, teď určitě čekáte,
že napíšu třeba „založit rodinu“??? Hohóóóóó… ! Tak to počkat, to vás musím
zatím ještě zklamat, dychtivé tety a potencionální strejdové! Co chci říct je,
že mám nejvyšší čas začít dělat věci, co jsem vždycky dělat chtěla. Je jich spousta,
ale jedna z nich byla, je a bude na vrchu tý nesnesitelně rozbordelený
hromady, z který občas něco hodně dlouho nenošenýho vytáhnu, zašiju tomu popraskaný
švy, na pár dní to hodim na sebe, vyperu a zase mrsknu obloukem zpátky, abych
si pak nadávala, že jsem to (zase!!!) zapomněla vyžehlit (rozuměj dotáhnout do
konce). Ale upgraduju. Koneckonců, o dalších věcech, co začínám aspoň
napařovat, když ne rovnou žehlit do puků a skládat do komínků, se tu asi budete
sem tam dočítat, pokud sem občas zavítáte… a to si pište, že Vás k tomu
budu nutit, v době sdílení, označování a statusování žádnej problém! Nebo
ne, nepište si to, psát budu já, vy prosím jen čtěte, bude mi to dělat radost.
No, hádáte už tuším správně, ta zatím jen trochu obnošená a nijak extra nažehlená
věc je psaní. Psát mě totiž fakt baví. Odmala. Takže jsem si založila tenhle
blog, z kterýho se časem částečně, i když se tomu budu zuby nehty bránit,
stane určitě dost autobiografická záležitost. Tomu se prostě nedá vyhnout.
Nicméně slibuju sobě i vám, mí drazí čtenáři, že se vážně budu snažit
z něj nedělat červenou knihovnu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Redakčnímu systému zatím dvakrát nerozumim, ale to se poddá.
Nicméně připouštím variantu, že si tenhle debut dost možná nikdy nikdo
nepřečte. Kdo ví, jak to totiž nakonec „uploadnu“, nejsem zrovna technickej typ,
spíš taková old-schoolová fanynka. Ale psát ty plky na stroji a pak vám je rozesílat
poštou, je asi blbost, navíc nákladná a neekologická, takže to prostě zkusim. První
krok se totiž počítá. U prcků je tenhle krok dokonce převratná událost
(neshazuju to, asi je, ale na druhou stranu – čekal někdo, že to mrně místo
chození začne jezdit na inlajnech nebo rovnou šlapat na kolečka Tony Hawkovi???)
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">Tak si prosím pamatujte, že já ten krok dělám dneska. Právě
teď. A protože tu se mnou není zrovna nikdo z rodiny a nebude mě u něj fotit
ani točit, musíte si to pamatovat sami a sledovat mě a podporovat, a hlavně vyžadovat
pravidelnou blogodávku. Protože bez vás a zpětný vazby můžu tu žehličku dát
rovnou do frcu. Děje se to přesně na Den horníků (sakra, slaví se to ještě
vůbec???), 43 let od prvních kroků po Měsíci, když už jsme u toho pochodování. A
jestli si po pár metrech rozbiju hubu o roh stolu, plácnu sebou na zem, rozeřvu
se na celý kolo a budu kolem mrskat rukama a nohama a rudá jako rak se
z toho nakonec totálně podělám do plíny, ale přísahám, že to příště zkusim
znova. Pro dnešek ale už hawgh, na první blog je toho až až, a taky se už musim
jít… přebalit… <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 11.0pt;">P.S. O tom,
proč se tenhle blog jmenuje Pero Matky Terezy, Vám napíšu někdy příště, teď mi
došlo, že Vás to může trochu mást, vzhledem k tomu, co jsem zrovna o pár
řádek výš „vyplodila“… Aha, už jste skoro doma, co? Skoro!!! <o:p></o:p></span></div>
Tereza Fišerováhttp://www.blogger.com/profile/04743173881622787630noreply@blogger.com4